zvířátka

V ČESKÉ REPUBLICE MŮŽEME VE VOLNÉ PŘÍRODĚ NAJÍT SPOUSTU ZVÍŘAT

JELENI

Jelen lesní (Cervus elaphus) -  je opravdovou ozdobou našich lesů a to hlavně stavbou těla a nádherným parožím. Dospělý jelen lesní může dorůst až do dvou set kilogramů. Jelen lesní se vyskytuje v Čechách, na Moravě a částečně na Slovensku. Říje probíhá od poloviny září do poloviny října. Mláďata se rodí koncem května nebo v červnu. Laně jsou březí asi 240 dní. Délka jeho těla činí 170 až 260 cm, kohoutková výška až 150 cm. Hmotnost může dosáhnout u statných samců až 250 kg Jelení srst bývá v létě červenavě hnědá a v zimě šedohnědá. Mládě je červenohnědé s bílými skvrnami. Samci mají parohy, které váží i 8 kg; vyrůstají jim od března a plně vyvinuté jsou v červenci, odpadávají jim od února. Jelen obývá vysoké a rozlehlé, zejména listnaté lesy od nížin až po horskou krajinu. Vyskytuje se po celé republice. Základem populace jelení zvěře je mateřské stádo. V tomto stádě je matka, jako vodící laň, její letošní či loňský kolouch a další dospívající dcery, které již také vodí své kolouchy. Dcery se zdržují se svou matkou často i přes tři kladení a teprve potom se plně osamostatní a zakládají svá vlastní rodinná stáda. Jelínci se zdržují se svými matkami kratší dobu a většinou od druhého paroží se sdružují do vlastních stád a vytvářejí „pánské“ společnosti. Jelen je především býložravec, živí se travou, výhonky, kúrou, houbami nebo lesními plody. Okusem mladých stromků zejména v zimě může jelen (pokud je přemnožen) napáchat dost velké škody. Jelení říje probíhá od září do října. Jeleni nepřijímají v době říje potravu a zhubnou téměř na třetinu své hmotnosti tzn. někdy až o 60 kg. Březí samice po zhruba osmi měsících porodí většinou jedno mládě, které kojí asi čtyři měsíce. Mládě se plně osamostatní v jednom roce života, pohlavně dospívá o dva až tři roky později.

ZAJÍCI

(Lagomorpha) jsou řádem savců obsahující dvě čeledi: pišťuchovité a zajícovité.Zajícovci žijí na všech kontinentech kromě Antarktid, do Austrálie a na mnohá další místa ale byli zavlečeni člověkem. Všechny druhy žijí na zemi a jsou býložravé.Druhy z tohoto řádu se nápadně podobají hlodavcům a také do dvacátého století byli řazeni jako nadčeleď tohoto řádu. Dnes jsou obvykle řazeni zvlášť, avšak jako hlodavcům blízce příbuzní (společný taxon zajícovců s hlodavci se nazývá Glires).Zajíci připomínají velké hlodavce se zakrnělým nebo velmi krátkým ocasem. Podobně jako hlodavci mají dobře vyvinuté hypselodontní řezáky, které rostou po celý život jedince. Řezáky jsou ale pokryté sklovinou po celém povrchu zubu, na rozdíl od hlodavců, kteří mají sklovinu pouze na předním povrchu řezáku. Druhý pár řezáků se skrývá za prvními zuby, čímž se také odlišují od hlodavců.Kromě utváření dentice mají zajíci společný ještě jednu věc – jejich šourek je umístěný před penisem. Takové uspořádání se vyskytuje pouze u zajíců a vačnatců.Jsou znamí také tím, že požírají svou (i cizí) kašovitou stolici pro dokonalé využití energie.Zajíci mají velkou rozmnožovací schopnost a v prostředí bez přirozených nepřátel se rychle stanou invazním druhem.

(Sus scrofa) je velký sudokopytník z čeledi prasatovití. Jeho domovinou je velká část Evropy a Asie, ale člověkem byl zavlečen i na jiné světové kontinenty.

Veverka

A STOUSTU DALŠÍCH